Co jsou osobnostní práva?

Uvedení autorství a nedotknutelnost díla, dvě základní práva

Osobnostní práva se obecně dělí na dvě části: právo na uvedení autorství, tedy být uveden jako autor, a právo na nedotknutelnost díla, což znamená právo namítat proti změnám, které dílo komolí způsobem poškozujícím čest nebo pověst autora. Některé země uznávají také právo na zveřejnění, které určuje, kdy je dílo poprvé zpřístupněno veřejnosti, a právo na stažení díla z oběhu, které autorovi za přísných podmínek umožňuje dílo stáhnout.

Proč přetrvávají i poté, co prodáte autorské právo

Ve většině evropských systémů jsou osobnostní práva oddělena od majetkových autorských práv a nelze je prodat ani postoupit, pouze se jich v některých jurisdikcích vzdát, a to ještě jen částečně. To znamená, že fotograf může prodat veškerá komerční práva k snímku, a přesto má právní nárok, pokud jej kupující ořízne způsobem, který dílo zkresluje, a na pozměněnou verzi umístí jméno fotografa.

USA k tomu přistupují zcela jinak. Federální osobnostní práva podle zákona Visual Artists Rights Act z roku 1990 se úzce vztahují pouze na jednotlivé kopie nebo limitované edice obrazů, kreseb, grafik, soch a fotografií pořízených pro výstavy, přičemž nepokrývají většinu komerčního umění, filmu, hudby nebo psaného textu. Mimo tuto úzkou kategorii se tvůrci v USA spoléhají namísto obecného osobnostního práva na smluvní podmínky, právo nekalé soutěže nebo zákony na úrovni jednotlivých států.

Ustanovení, které vás chrání, když vás nechrání zákon

Tam, kde jsou osobnostní práva slabá nebo zcela chybí, plní stejnou funkci smluvní ustanovení vyžadující uvedení autorství a zakazující znehodnocující úpravy, a to na základě dohody místo zákona. Zahrňte ustanovení jako: „Klient uvede tvůrce jako [jméno] při veškerém veřejném užití a bez souhlasu tvůrce dílo podstatně neupraví způsobem, který zkresluje jeho obsah.“ Toto ustanovení je vynutitelné jako smluvní podmínka i v jurisdikcích, kde jsou samotná osobnostní práva omezená.

Praxe vzdání se práv v Spojeném království a EU

Spojené království umožňuje tvůrcům zcela se vzdát osobnostních práv a mnohé smlouvy o dílo obsahují ustanovení o vzdání se práv jako běžnou praxi, zejména v reklamě a designu, kde se očekávají rozsáhlé úpravy. Kontinentální evropské systémy, včetně Francie a Německa, přistupují k možnosti vzdání se osobnostních práv jako k mnohem méně přípustné záležitosti, což odráží silnější tradici autorského práva (droit d'auteur), která staví osobní vazbu autora k dílu nad smluvní pohodlí.